Vás na moji první internetové stránce :-)

       Napíšu Vám jak jsem prožila život do této chvíle:

začnu po pořádku pro ty co mě neznají a chtějí mě poznat. Takže jmenuji se Marie (ale všichni mi říkají Mája) Holubová. Bydlím ve Stružnici leží asi 6 km západně od České Lípy. Je to malinká obec, ale mám ji hrozně ráda. Taky jsem v ní strávila bez pár roků celej život. Skládá se ze čtyř částí - Stružnice, Jezvé, Stráže u České Lípy a Bořetína.Narodila jsem se 26. května roku 1984 v Děčíně. Ptáte se proč tak daleko od domova? Protože zrovna v naší nemocnici malovali a celá nemocnice byla vyklizená, tak jsem musela až tak daleko. No a tak se narodila další roztomilá holčička, jenže to ještě rodiče nevěděli co semnou budou mít starostí :(

Od útlého věku se mi pořád a všechno lámalo, stačil mi sebemenší pohyb a slyšela jsem lup a lup a nohy a nebo ruce byli na několikrát zlomený. Tak ve
2 letech mi zjistili že mám Osteogenesis imperfekta tarda A (pro laiky řečeno lomivost kostí).
Sice jsem pořád byla v sádrách, ale nic mi nebránilo v tom, že jsem mohla chodit. Takže jsem tak nějak žila obyčejný život jako zdravá. Ze začátku jsem byla doma s babičkou "dědou" hodně jsem si s nimi užila. Pak jsem šla do školky myslím, že to byla nějaká rehabilitační. A jak utíkaly roky tak jsem nastoupila do školy. Nastoupila jsem u nás v Jezve. Musím podotknout moc se mi tam líbilo. Starali se tam o mě jako o vlastní :-) Až nastal zlom, že se mi po těch mrtě zlomeninách začali zkracovat a křivit nohy (ale musím podotknout, že to je tím, jak se na mě učili medikové a dávali mi to do sádry a hold se jim to nepovedlo). Tak jsem musela jít na operaci, ale rodiče mě dali do Prahy do Motola (v tu dobu Praha byla něco žůůůůžooo).
Byl to rok 1993 a od té doby se mi všechno sype. Operace se nepovedla dokonce následně i lázně v Kostelci nad Černými lesy. A tak jsem šla nakonec do Luže - Košumberka. Tam jsem strávila skoro pět let, když nebudu počítat 14 dní o prázdninách a 14 dní na Vánoce. Košumberk mi toho moc nedal, ale poznala jsem tam Lucku Hagenhoferou s kterou jsem v kontaktu do dneska a je to moje zlatičko. Nakonec jsem si tam dost ošklivě zlomila nohu a primář mi řekl, že si "vymýšlím" a hodil mi to na tu hnusnou starou dlahu.
Ale dobrá náhoda byla to, že jsem jela za pár dní domů a hned jsem si došla k nám do nemocnice. Nejdřív mi řekli, že jsem přijela za 5 min. 12 hodin jinak bych šla znova pod kudlu. A tam mi naštěstí pomohli.Ale taky mi tam už mi naznačovali, že už pomalu a jistě přestanu chodit a tak mi doporučili abych šla na operaci se šlachami pod koleny. Taky nebyla k ničemu :( Ale snaha se ceni, že??? A tam jsem potkala svoji osudovou kámošku Peťulu Hurtovou a tak nějak jsme se bavili a já říkám, že už do Košumberku nepojedu, že jsem z nervama úplně v háji. O na mi řekla, že nastupuje od září do Jedličkova ústavu v Liberci, tak nejdřív se mi nechtělo takovej špatnej pocit jsem z toho měla,ale nakonec jsem tam nastoupila. Narychlo… na druhou stranu mi nic jiného nezbylo, protože jsem u nás nesehnala nikde bezbariérovou školu. Abych to urychlila :-) tak jsem tam strávila nejhezší část mého života. To co jsem tam zažila už asi nikde a nikdy nebude. Pak v 8. a 9. třídě jsem jela do Janských Lázních na léčení a tak strašně se mi tam líbilodozvěděla jsem se, že je tam i škola "Obchodní akademie". A tak nějak bylo rozhodnuto,ale ještě udělat přijímačky a je to. A tak roky na základce utekly a my jsme museli odejít na střední školy. Nakonec přijímačky dopadli a já jsem se sice nedostala přímo na Obchodní akademii, ale jen obor Obchodní školy. Tato škola mě moc vzala a začala mě dost bavit. A tak jsem se rozhodla, že půjdu dál. A tak jsem zase dělala přijímačky,ale teď pro změnu na Obchodní akademii a stal se zááázrak a já jsem se dostala. A tím to vlastně všechno končí jsem teprve ve 3. ročníku a tak mě čeká ještě dlouhý běh. Děkuji Vám, že jste obětovali čas a přečetli jste si o o mě:-) Doufám, že jsem Vás moc nenudila :-)